CA Ali

Život mladších lidí je ve dvacátém prvním století značně poznamenaný narůstajícím stresem, čím dál větší zátěží pracovní i osobní, technologickým pokrokem a také mnoha patologickými jevy moderní společnosti. Může to být někdo z vašeho okolí – vnuk, syn, dcera, vnučka, sestřenice, synovec etc. – který zažívá stavy, při kterých pociťuje extrémní úzkost či se u něj projevuje například rozvíjející se syndrom vyhoření. Mladí lidé to nikdy neměli lehké (ostatně jako staří či pracující), dnes je to však extrémně těžké, v době, kdy vlastně nejste nikdy sami, a přesto se můžete cítit osamoceně.

Nedávný průzkum ukázal, že osamocení lidé, kteří pociťují úzkost ze své samoty, umírají daleko dříve než lidé, kteří si i například ve vysokém věku (či v kterémkoliv jiném!) udrží velký počet známých a přátel. Jakmile člověk řekne osamocený člověk, okamžitě mu vyvstane v mysli starý, nemohoucí a na lůžko upoutaný důchodce, který se nemůže ani pohnout. To tak ovšem není úplně pravda. Osamocený může být i mladý student nebo dvacetiletý pracující.

Regresivní terapie je jednou z metod psychoanalýzy, kdy odborník pomáhá svému pacientovi dostat se nejen k samotné příčině jejich narůstajícího úzkostlivého stavu, ale zároveň se snaží tuto příčinu odstranit, aby se klient mohl postavit na vlastní nohy či se popasovat se zdánlivě neřešitelným problémem, kterému čelí. Regresivní terapie není nic zvláštního, nového, je tu od samého začátku a je proto velice účinná.

Psychoterapeutická pomoc není nic, za co by se měl člověk stydět, natož pak, aby se tomu vyhýbal. Lidská mysl je stejná jako každá jiná část těla, pokud krvácíte, říznete se nebo si zlomíte ruku, taky přece nebudete čekat, až to „přebolí“ nebo nebudete říkat někomu, kdo si zlomí nohu, ať to „rozchodí“. A přesně tak je to i s našimi duševním zdravím, o které bychom měli stejně pečovat. Regresivní terapie je tedy jedna z cest, kterou se lze dostat ze stavů naprosté bezmoci, vstříc zářným zítřkům.