V poslední době se stal velmi oblíbeným pitím gin s tonikem. Není se také čemu divit, jelikož tato kombinace je naprosto skvělá. Pokud si ještě do sklenice přidáte citrón nebo okurku, pak rozhodně neprohloubíte.
Jestli je ale něco, co ví jen málokdo, pak je to to, že se gin dělí a to hned na dva typy. Jeden typ je z Holandska a druhý z Anglie. Málokdo ale rozezná rozdíl. Mají ale i něco, co je pro ně typické a mají to také společné.
Věděli jste, že holandský typ je mnohem starší? Málokdo ví, že jeho pojmenování je odvozeno z jalovce. První informace o existenci, byly zaznamenány již kolem jedenáctého století.
Právě typ druhý, zvaný anglický, je datován na začátek devatenáctého století. Právě tomuto ginu se říká London Dry Gin. Dalo by se říct, že zejména tento typ je nejvíce rozšířený a právě ten můžete najít na regálech v obchodech.
Dříve se giny vyráběly podobně jako stará známá whiskey. Jestli je něco, co je rozhodně zapotřebí, pak je to destilace. Původní giny byly destilovány hned dvakrát. V dnešní době už je tomu malinko jinak. Ano, také se sice destilují dvakrát, ale pracuje se zde s horkými parami, což se dříve nedělalo.
Snad neexistuje alkohol, který by byl jednodušší na výrobu. Možná vás ani nepřekvapí skutečnost, že se gin využívá u velkého množství nápojů. Kromě ginu s tonikem nechybí ani Martini, které je také velmi oblíbeným pitím. Rozhodně se není čemu divit.
Dříve se gin používal jako léčebný přípravek pro léčbu malárie a to u vojáků. Sám o sobě jim ale nechutnal, takže bylo potřeba něco přidat. Ano, byl to tonic. Gin se dá ale samozřejmě pít samotný. Je k tomu ale zapotřebí led. Každému přeci jen chutná něco jiného.
Pokud budete mít někdy možnost ochutnat nápoj, ve kterém se objevuje gin, pak vám jej rozhodně doporučujeme. Chuťově je opravdu skvělý. Možná také sedne i vám a nedáte na něj již dopustit.