Dříve platilo, že kdo absolvoval prestižní střední či vysokou školu, měl o dobré pracovní místo postaráno. Maminky motivovaly děti k tomu, aby se dobře učily a získali si dobré zaměstnání. Dnes je situace o dost jiná. Můžete absolvovat Karlovu univerzitu a přesto Vám to může být k ničemu, když nebudete dost flexibilní.
V současné době je potřebné celoživotní vzdělávání. Není to samozřejmě nic příjemného. Na jednu stranu jsou lidé, pro které studium představuje koníček a snad dokonce i vášeň, ale na straně druhé jsou lidé, kteří učení z hloubi srdce nesnáší.
Ovšem pokud si chcete udržet svou cenu na trhu práce, není zbytí. Stejně tak se běžně stává, že člověk v polovině svého profesního života zjistí, že stávající zaměstnání z různých důvodů nemůže nadále vykonávat a musí se zcela rekvalifikovat a přeškolovat. Není to jen systém středních, vyšších odborných a vysokých škol, které nabízejí i programy celoživotního vzdělávání, jsou to také různé školící střediska, kde si lidé mohou doplňovat své vzdělávání.
Dokonce existuje i obor, který se zabývá vzděláváním dospělých a který je považovaný za velmi perspektivní. Tímto oborem je andragogika. Základní myšlenkou je to, že vzdělávat se je nutné celoživotně, protože celoživotně dochází k humanizaci člověka.
Z toho plyne, že i v době, kdy skončí profesní život člověka, má vzdělávání smysl. Zde máme na mysli samozřejmě univerzity třetího věku. Jejich cílem je kromě nabídky vzdělávání lidem penzijního věku také snaha udržet člověka ve vysoké mentální kondici. Mimo jiné je to důležité jako prevence degenerativních onemocnění mozku například Alzheimerovy choroby a zároveň se jedná o významný sociální aspekt, lidé v penzijním věku mohou navazovat nová přátelství a necítí se být izolováni.