Vzdělání v současné době vnímáme především jako vstupenku k lepšímu zaměstnání a do vyšších společenských vrstev. Dalo by se říci vzdělání slouží jako příprava na zaměstnání. Ostatně i rodiče dětem říkají: „Uč se, aby z tebe něco bylo.“ A nikoli: „Uč se proto, abys byl moudrý a vzdělaný.“ Nic proti tomu, ale není to trochu jednostranné? Nemělo by vzdělání mít trochu hlubší základy?
Vzdělávat bychom se měli to nepochybně. Ale jedna a to nepochybně důležitá věc je získávat odborné znalosti a vědomosti a druhá věc pak je rozvíjet se po duchovní a mentální stránce.
Tak jako by si člověk v rámci zdraví měl dopřávat přiměřený pohyb, měl by si v rámci udržení mentálních kvalit dopřávat také přiměřené sebevzdělávání v průběhu celého svého života.
Dříve bylo běžné, že lidé, kteří měli třeba jen učňovské vzdělání, měli velmi rozsáhlé všeobecné znalosti. Zkuste se přesvědčit tím, že se zeptáte současných šedesátníků na některá fakta z literatury či historie.
Naproti tomu mnozí současní vysokoškolaci často nemají ani základní všeobecné znalosti. Není to poněkud varovné že lidé, kteří vyrůstali bez internetu a neabsolvovali žádné školy, mají větší vědomosti a často nesrovnatelně vyšší gramatickou úroveň psaní než lidé, kteří jsou každý den připojeni ke studnici informací internetu, vzdělávají se na vysokých školách a neví, kdo napsal Povídky malostranské?
Neměla by samotná výuka na školách být nastavena tak, aby žáci věděli, že informace a vědomosti mají hodnotu samy o sobě a oni jejich osvojením mohou jen získat? A to bez ohledu na to, zda půjdou na učňák, střední či časem na vysokou školu. Vzdělávání by nemělo být jen o školním výkonu, ale především o získávání vědomostí, které vede k rozvoji člověka. Vzdělaná společnost není taková, kde je vysoké procento vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale kde si lidé počínají kultivovaně, mají všeobecný přehled. A v tomto ohledu, obávám se, máme poměrně značný deficit.